Jak to bylo

Manžel měl nějaké zkušenosti s německými ovčáky, já nic. Říkával: "K baráku patří pes." Měla jsem docela obavy, až na to dojde. Ale nakonec to bylo jinak. V době mé delší nemoci jsem sledovala televizi, především pořad Rady ptáka Loskutáka. A stalo se, že 22.listopadu 2009 jsem viděla a slyšela o plemeni Akita-Inu. 10.prosince jsme si už domů vezli Asogiho. A to jsem jen řekla, že takového psa bych chtěla. Manžel rozjel pátrání po nějakém štěněti. Nedal pokoj, dokud ho nesehnal. Byly mu už skoro čtyři měsíce a čekal na nás v Petřvaldu u Ostravy. Vše bylo tak rychlé, že mu chovatelka Dagmar Kozáková přibalila výbavičku: granulky, mističku a provizorní obojek s vodítkem.

Ve druhém případě byl manžel ještě rychlejší. Od myšlenky ke skutku neuběhlo ani 14 dní. A doma se objevil mrňousek Gankyou Otome. Tu jsme přivezli z Nižboru u Berouna. Chovatelka Jiřina Mandová nám předvedla krátkou kosmetickou ukázku. Vždyť Gan je přece holčička. Přidala další rady, a protože věděla, co jí u nás doma čeká, řekla malé: "Nedej se." A tenhle úžasný malý tvoreček to opravdu dělá každou minutu svého života.

 Vše vypadá, jako bychom se bezhlavě vrhli do pořízení psů, o kterých nic nevíme. Ale tak to úpně nebylo. Člověk by si měl přece nejdříve spočítat náklady, než začne něco podnikat. A natož když jde o živé tvory, v případě psů členy rodiny. Chlěla jsem jen říct, že si to bez nich už nedoveme představit.

TOPlist
aktualizováno: 13.04.2016 12:23:13